Praha 2011
Jiří Holý – Petr Málek – Michael Špirit – Filip Tomáš
Šoa v české literatuře a v kulturní paměti
CIP – Katalogizace v knize – Národní knihovna ČR Šoa v české literatuře a v kulturní paměti / Jiří Holý … [et al.]. – 1. vyd. – Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2011. – 290 s. ISBN 978-80-87481-14-1 (brož.) 821.162.3 * 821.162.4 * 821(4) * 82:7.04 * 323.12“1939/1945“ * 82(=411.16) * 82.07 – česká literatura – 1945– – slovenská literatura – 1945– – evropská literatura – 1945– – literární náměty – holocaust, 1939–1945 – Židé v literatuře – interpretace a přijetí literárního díla – kolektivní monografie 821.162.3.09 – Česká literatura (o ní) [11]
Vychází v rámci projektu GA ČR č. 405/08/0123 Recenzovali: doc. PaedDr. Michal Bauer, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2011 © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011 © Filip Tomáš – Akropolis, 2011 ISBN 978-80-87481-14-1 ISBN 978-80-87481-20-2 (PDF)
Úvodem Tématem této monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK je šoa/holokaust v české literatuře, v literatuře slovenské a dalších literaturách v kontextu kulturní paměti. Šoa v literatuře a kultuře se u nás, na rozdíl od jiných zemí, dosud věnovala velmi malá pozornost. Jediný rozsáhlejší pokus v tom směru představovalo mezinárodní symposium v Praze roku 2005, z něhož vyšla publikace s názvem Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Zde se ukázala jako přínosná komparace a konfrontace děl různých literatur a kultur s daným tématem. Literatury střední Evropy mají sice v mnohém odlišné tradice, což se promítá i do zobrazení Židů a tématu šoa, ale zvláště česká a slovenská společnost procházely ve 20. století analogickým historickým vývojem (vznik samostatného Československa, nacistická okupace v českých zemích / klerofašistický režim na Slovensku, komunistický režim a jeho pád). Můžeme zde sledovat zprvu období bezprostředních reakcí na holokaust (1945–1949; např. Ota Kraus / Erich Schön, Peter Karvaš, Jiří Weil), potom potlačení tohoto tématu v době stalinismu a jeho oživení od konce 50. let (např. Rudolf Jašík, Jan Otčenášek, Arnošt Lustig). Zájem o šoa vrcholí v 60. letech, kdy se obraz pronásledování a vyhlazení Židů někdy stává obecnějším modelem totalitní společnosti (např. Ladislav Fuks, Josef Škvorecký, Leopold Lahola). Druhá vlna zájmu o holokaust pak přichází v 80. a 90. letech, kdy se toto téma spojuje s reflexí minulosti a jejím novým hodnocením (např. Ján Johanides, Hela Volanská, Hana Bořkovcová, Jáchym Topol, Arnošt Goldflam). Cílem naší publikace je sledovat ikonografii holokaustu/šoa v literatuře, a to historicky (proměny v průběhu času), tematologicky (klíčové motivy, figury, obrazy) i na příkladu vybraných autorských osobností. Tomu odpovídá řazení jednotlivých příspěvků. Úvodní studie sleduje historický vývoj tematiky šoa v české a slovenské literatuře. Druhý příspěvek se zabývá jazykem kulturní paměti v literárních i filmových dílech (prózy Jiřího Weila, Ladislava Fukse a Jáchyma Topola, filmy Alfréda Radoka, Zbyňka Brynycha a Jana Němce s tématem holokaustu). Sahá přitom do judaistické tradice i k dalším filozofickým a kulturním kontextům. Následují dvě studie na dílčí témata, která opět umožňují konfrontace různých národních literatur: šoa vnímané netradičně z pohledu viníka (Robert Merle, Ladislav Fuks, Zofia Posmysz aj.); obrazy traumatu návratu a šoa v literatuře „druhé generace“ (Arnošt Lustig, Leopold Lahola, Henryk Grynberg, Primo 5
Levi, Imre Kertész, Helen Epstein). Publikaci uzavírají tři „případové studie“ soustředěné k výrazným autorským osobnostem: Arnoštu Lustigovi, Josefu Škvoreckému a J. R. Pickovi. Jednotlivé příspěvky tak zkoumají reprezentaci šoa v literatuře a kultuře z různých stran, přehledově i analyticky, z hlediska jednotlivých motivů i celku autorské tvorby. Kladou si otázky po možnostech a hranicích literárního zobrazení šoa. Jde mimo jiné o vztah fiction a non-fiction, literárnosti na jedné straně a etického apelu na straně druhé. Je například morálně přípustné využívat humoru a ironie? Je možné zobrazit holokaust nejen z pohledu obětí a svědků, ale i pachatelů? Jak se liší bezprostřední reakce od pozdějších reflexí, případně od pohledu generace dětí a vnuků, kteří už šoa nezažili? Do jaké míry se do smyslu těchto děl promítá židovská a křesťanská tradice a představa dějin a eschatonu? Autoři se shodují v tom, že téma šoa nepovažují jen za záležitost minulosti. Zkoumání holokaustu problematizuje hranice literární reprezentace. Také přispívá k udržování a obnovování dějinné a národní paměti. V době „zapomnění“, které ovládá nemalou část české a vlastně i evropské společnosti a jehož důsledkem může být lhostejnost, nebo dokonce popírání holokaustu, je to aktuální. Neexistují dokonalé právní či institucionální mechanismy, jež jednou provždy zabrání novým genocidám a totalitarismům. Musíme proto spoléhat na základní mravní principy a na vědomí této historické a kulturní paměti. Naše práce byla umožněna grantem GAČR 405/08/0123 Holocaust v české a slovenské literatuře. Oběma posuzovatelům, doc. Michalu Bauerovi a prof. Jiřímu Trávníčkovi, děkujeme za pečlivé čtení rukopisu a připomínky, které přesáhly běžný rámec lektorské praxe. Jiří Holý, leden 2011
6
Summaries Jews and the Shoah in Czech and Slovak Literature after the Second World War Jiří Holý This study traces the theme of the Shoah in Czech and Slovak literature. In the Czech lands after the war, the types of anti-Semitic campaigns that emerged in Poland and in Slovakia did not take place. Instead, the suffering of the Jews was displaced from historical memory. Literature on the theme of the Shoah went through several phases. Directly after the war, mainly documentary testimony was published (Ota Kraus and Erich Schön: Továrna na smrt, 1946; transl. into English as Death Factory, 1966). The novel by Jiří Weil Život s hvězdou (1949; transl. as Life with a Star, 1989), is based on Kafkaesque objectivity of recording. It does not describe brutality, but rather the apparently everyday quality of the life of the Czech Jews during the Nazi occupation in Prague. It presents the fate of a person who, through no fault of his own, is plunged into humiliation and anonymity, as if he had become an object. Communist critics judged this novel harshly, but the work became an inspiration for Czech prose, especially in the 1960s. The Stalinist regime in the late 1940s and early 1950s was overtly anti-Semitic. In publications about concentration camps, the heroic fight of the Communists was emphasized and the extermination of the Jews was mentioned marginally or not at all. This is the case even in quality literary works of that period, for example the novel by Norbert Frýd, Krabice živých (1956; transl. as A Box of Lives, 1962). The theme of the Shoah became current again in literature at the end of the 1950s and especially in the 1960s. The first books by Arnošt Lustig (for example Démanty noci, 1958; transl. as Diamonds in the Night in 1962 and as Diamonds of the Night in 1977), were based on authenticity and internal perspective of narration and their protagonists were often outsiders. Ladislav Fuks choose a different approach. His prose works (Pan Theodor Mundstock, 1962; transl. as Mr Theodore Mundstock, 1969; Spalovač mrtvol, 1967; transl. as The Cremator, 1984) are based on stylization, artful variations and hidden allusions. The characters move partially in the world of imagination. With Fuks and other authors, especially the Slovak prose writer Leopold Lahola (Posledná vec [The Last Thing], 1968), the 281
Shoah becomes an emblematic image of violence and totalitarianism. Lustig chose a similar stylistic approach in his best-known prose work Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964; transl. as A Prayer for Katarina Horovitzova, 1973), based upon an actual event in Auschwitz. Prose works on the theme of the Shoah inspired many celebrated Czech films of the 1960s (The Shop on Main Street, Diamonds of the Night, Cremator etc). After the end of the 1960s the theme of the Shoah did not play such a meaningful role in Czech and Slovak literature. Literature continued in both of the directions established in the preceding years: authenticity (Ota Pavel, J. R. Pick, Hela Volanská, Hana Bořkovcová) and metaphoric stylization (Viktor Fischl, Ján Johanides). After 1989 the younger generation of writers who had not experienced the Shoah directly came to the fore; they confront it in the form of stark iconography. They attempt to deconstruct it in various ways. For example Arnošt Goldflam, in the play Sladký Theresienstadt ([Sweet Theresienstadt] premiere 1996) worked with the theme of the propaganda film shot in Terezín as a tragicomic situation. The most remarkable attempt is the „Auschwitz“ chapter of the novel by Jáchym Topol Sestra (1994; transl. as City Sister Silver, 2000). It links the uncanny with the grotesque and with gallows humor. In the figure of the „little Czech person“ Topol portrays the Czechs´ shared responsibility for the Shoah.
Holocaust and Cultural Memory: Images – Figures – Language Petr Málek The theme of this study is the language of (cultural) memory as the language of recollection and its images and figures in literary and film works on the theme of the Holocaust. It engages with works of fi ction by Jiří Weil, Ladislav Fuks and Jáchym Topol and films by Alfréd Radok, Zbyněk Brynych and Jan Němec. It begins with the analysis of the film Daleká cesta [Distant Journey] by Alfréd Radok, the first Czechoslovak film on the theme of the Holocaust. It alleges that the adjective „distant“ refers not only to the transports – one of the emblematic images of the Holocaust – but also to the memorial work of culture. Death sets this work in motion: cultural against death, but with culture subsuming death within itself. Literary texts take part, as triggers of cultural memory, in the „reconstruction“ of a world that has died and is exhibited in memory. Allusions to the romantic poet K. H. Mácha, as the study alleges, concentrate in themselves significant 282
potential, which inheres not only in the configuration of their themes and figures, but even in the very gesture of referencing. The image of the broken piano in Daleká cesta – as a further (possible) allusion to Mácha – at the same time introduces the topos of music as one of the main motifs of artistic responses to the Holocaust. The study notes the topos of the graveyard, analyzed as an example of Foucault´s heterotopia and heterochronia, in works of literature and film as existing in tension with the typically modern topos of „traffic“ (Verkehr), associated with a world of constant change and uncertainty and the permanent threat of catastrophe. „Osvětimský hrob“ [„Auschwitz grave“] in Topol´s Sestře [City Sister Silver] is explicated based upon Benjamin´s concept of allegory as allegorical image. It is presented not only as a heterotopic „place without time“ but also as a place of (cultural) memory. Weil also opens his Žalozpěv za 77 297 obětí [Elegy for 77,297 Victims] with the image of the „Auschwitz grave,“ which is manifested not only as the site of the drama of catastrophe, which throws all existing systems into ruins, but also as a space presented, conceptualized, as the original scene of memory. The privileged status of memory and the corresponding strategy of intertextuality, representing one of the specific strategies of writing about the Holocaust, relate undoubtedly to the exclusive role of memory. Memory in the Jewish tradition is a cultural category, nationally specific and epistemological. The art of memory follows above all the commandment in the Old Testament to preserve the memory of the victims of persecution. The study devotes attention to the various biblical strategies of recollection as a model for honoring the memory of the Holocaust. In addition to reciting the victims´ names, local names and numerical information, the act of citation belongs among these acts of memorialization. Citations in Weil´s Elegy function not only based on the normal meaning of the word but also according to the original meaning of the word „cite,“ that is, to call before the court. In passages of Weil´s Elegy that return repeatedly to the law, the violence of martial law takes on a mythological dimension: the grandeur of the verbal gesture conflicts with the burden of senseless official prohibitions. Weil raises accusations against the betrayal of the right to justice, but also against the betrayal of the word. The biblical words he cites are the words of the judge; he marks with them a measure of the immeasurable injustice, but also the depths of the degeneration of language. Weil´s work is therefore written – although in an intuitive and nonmethodical way – into the Jewish tradition of the written word. Weil on one hand thematizes „the radicalization of evil“ linked with the „fall“ into 283
the language of communication, representation, information; on the other hand he calls upon the tradition of the metaphysical, of the ideal word, the word of the Torah. In the novel Život s hvězdou [transl. as Life with a Star, 1989] he proclaims it to be „a fairy tale about miraculous rakes,“ permeated with cabbalistic metaphor, symbolism and mysticism, a reflection of names as gates leading to memory. Memory is, at its core, just as much a contract of memory that cannot be broken as it is the memory of the victims. The motifs of the typewriter and the train, which metonymically stand in for bureaucratic aspects of the „Final Solution“ and have gradually become attributes of numerous literary and even musical renditions of the Holocaust (Radok´s Daleká cesta [Distant Journey], Brynych´s Transport z ráje [Transport from Paradise]), bring the author to the deliberations of Walter Benjamin: on one hand, the critical re-evaluation of the concept of the modern and the problematization of its notion of progress; on the other, of death in the context of modernity. The study also raises the question of the relationship between death and narrative, with respect to the failure of narrative art. Traditional techniques of narration, when confronted with the events of the Holocaust, are unusable. It is possible to achieve adequate representation through the technique of „de-realization of events,“ which deprives the event of its traditional narrative function in the interests of „modernist sensibility,“ withdraws the historicity of the Holocaust and opens its myth. The study alleges that this tendency emerges in the film Démanty noci [Diamonds in the Night] by Jan Němec, which through its thoroughly modernistic narrative technique radicalized the narrative approach of the story upon which it was based (Tma nemá stín [Darkness Casts no Shadow] by Arnošt Lustig) in the direction of anti-narrative non-story. In this way he opened it – in the words of Hayden White – to a timeless mythic archetypicality. The problematization of narrative in the context of the Shoah is however counterbalanced by the urge and – confronted with that „extreme horror“ – also the necessity to narrate, to search for an adequate narrative for the event of the Holocaust. That need relates as well to the question of narrative identity, as Paul Ricoeur interprets it in the context of biblical Israel Here is the specific place of the event of the exodus, the liberation from Egypt. The interpretation of Fuks´s tale Cesta do zaslíbené země [Journey to the Promised Land] relies upon the meaning of that event as the central figure of memory ( Jan Assmann). In it the motif of „distant journey“ takes on a deep eschatological meaning, unique in the context of Czech prose on the theme of the Holocaust. With its extreme expectation of ending and death, refusal of the future and the possibility of choice, it approaches the apocryphal and 284
rabbinical texts. In them the age of the Messiah is understood as the decisive redemptive gift of God and is compared with the flight from Egypt.
The Shoah as Seen through the Eyes of Offenders Jiří Holý The introductory part of the study recalls the documentary testimony of Nazi war criminals (from Hitler to the camp commandants to the ordinary perpetrators) and reflections of that theme (Levi, Goldhagen). There are not many fictional texts depicting the Shoah from the point of view of the perpetrators. They transgress the traditional perspectives and evaluations, in which the reader can identify with the narrator or hero. The analysis focuses on the following prose works: Robert Merle: La mort est mon métier (1952; transl. into English as Death Is My Trade, 1954), Zofia Posmysz: Pasażerka ([The Passenger]1962), Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol (1967; transl. as The Cremator, 1984), Edgar Hilsenrath: Der Nazi & der Friseur (1977; transl. already in 1971 as The Nazi & the Barber), Gerald Green: Holocaust (1978), Martin Amis: Time’s Arrow; or, the Nature of the Offence (1991), Jonathan Littell: Les Bienveillantes (2006, transl. as The Kindly Ones, 2009). Some of these works perceive the Nazi perpetrator in a rather traditional and conventional way (Merle, Green); others strive for a stylistic and narrative modernization (Hilsenrath, Amis). The image of the perpetrator is problematized in Fuks´s prose, which borders on horror, and especially in Littell´s extensive novel, which employs the features of a thriller. The study demonstrates that, in these texts on the theme of the Shoah, the categories of truth and morality are still valid.
The Trauma of Return and the Shoah in the Literature of the „Second Generation“ Jiří Holý The words of T. W. Adorno, that „to write poetry after Auschwitz is barbaric,“ interpret the Shoah in the spirit of so-called negative utopia. According to Adorno the horrors, the peak of which was Auschwitz, are not possible to aestheticize. The artistic work has to reflect shared guilt in that horror. That responsibility projects itself even into prose that takes as its theme the 285
„second half-life“ of the experience of the Shoah: the postwar life of those who returned from the German camps. The fates of the survivors were often traumatic in ways similar to the preceding experience in the camp. Attesting to this are the works of several Central European authors, for example Adolf Rudnicki, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Leopold Lahola, Henryk Grynberg, Primo Levi, Imre Kertész and Ruth Klüger. The study analyzes especially two motifs: the suppression (rejection) of Jewishness and the bringing into doubt of the parental role. These works can be described as a polemic with the master narrative: the generally acknowledged texts and perceptions of the Shoah. The book by Helen Epstein, Children of the Holocaust (1979), initiated the literature of the so-called second generation. Those authors were stigmatized by their parents´ or grandparents´ dominant experience of the Shoah. The study examines some of these works (for example Maus by Art Spiegelman, Koń Pana Boga [God´s Horse] by Wilhelm Dichter, Harlem Holocaust by Maxim Biller) and their various narrative strategies.
The King Spoke and Said Nothing Filip Tomáš Arnošt Lustig (1926) belongs among the first writers who addressed the experience of the Holocaust in literature with the intention of creating a fictional artistic work. Since his first collections of short stories were published (Noc a naděje, 1958; transl. as Night and Hope, 1962; Démanty noci, 1958, transl. as Diamonds in the Night, 1962; as Diamonds of the Night, 1977) Lustig has been one of the Czech authors whose works are most often translated, and have therefore had an effect upon world literature on the theme of the Holocaust. Czech reception of Lustig´ works is nevertheless inconsistent, ranging from interpretations that focus mainly on the author´s biography (Lustig himself went through Auschwitz as a child; at the end of the war he escaped from a transport) and therefore evaluate all the author´s works positively and with reverence (Cinter), to the „heretical question“ of whether his narratives are not all the same: simply variations on his previous successful principles and motifs (Špirit). Lustig repeatedly returns to his works and revises them; one of the results is that we do not have at our disposal a solid critical edition of his work corresponding to the significance of the author. The study shows the principles of Lustig´s variations and repetitions 286
by comparing novels from the 1960s (Hořká vůně mandlí [The Bitter Smell of Almonds], 1968) and the so-called Jewish trilogy from 2003–2006 (named after the three female protagonists Lea, Colette and Tanga). The study reveals, especially through the increasingly prominent role of erotica (sometimes so direct as to border on pornography) and of essayist, cogitative passages, that Lustig´s development is rather clear-cut and incorporates the critical notes by Czech critics (Doležel, Jungmann, Opelík) on his earliest works.
Memories of Destruction Michael Špirit This study deals with the manner in which the theme of the Shoah is portrayed in the works of Josef Škvorecký. It locates the presence of this theme even in his earliest prose works and maintains, at the same time, that no work by Škvorecký is set directly in the site of the concentration or extermination camp. His texts, or sections of his texts which play out during the Nazi occupation of the Czech lands, remain in a certain way aloof to the theme of the genocide of the Jews as a literary theme. At the same time, through the number of varied or repeatedly employed subordinate motifs, the Holocaust becomes omnipresent. In the author´s works there emerge certain fixed images and motifs relating to the persecution of the Jews in specific topoi. All aspects of Škvorecký´s work that relate to the events of the Shoah are united in that, in each work of the authors´ prose, with respect to the present level of narrative, they take place in the past and are represented using the most various literary techniques: through retrospectives in inner monologues by the subject of the narrative; in the direct speech of other literary characters who „remember“ something out loud; or in para-literary documents in the respective fictional world such as letters. The study examines in a more detailed way the prose works Zbabělci (written 1948–1949, published 1958; transl. as The Cowards, 1970), Sedmiramenný svícen ([The Menorah] 1964), Lvíče (1969; transl. as Miss Silver’s Past, 1974) and Obyčejné životy (2004; transl. as Ordinary Lives, 2008) and reveals that Škvorecký´s concept of the Shoah is supremely literary; it is always the result of some purposeful artistic form. The centrality or omnipresence of the Holocaust in the analyzed texts is created by combinations of individual features that are oriented toward the Shoah, such as fictional interviews, orchestra rehearsals, recreation, nighttime parades through the city, lovers´ relationships, etc., that then lead to dramatic 287
complications. The event itself is left out of the storytelling and confined to the role of historical realia, actually outside the narrative, in which, at the same time, the above-listed attributes are present. Škvorecký in this way finds himself in an implicit conflict with the opinion that the fictionalization of the Nazi genocide of the Jews is not permissible.
A Humorous – as far as that is possible – Representation of the Holocaust Filip Tomáš In Western literary scholarship, ever since the immediate postwar words of Theodor W. Adorno (about the impossibility of writing poetry after Auschwitz), the connection between literature and representation of the Holocaust presents a specific discourse of questioning. This study reveals an original and unusual manner of representation combined with humor that was created by Jiří Robert Pick (1925–1983), one of the „Terezín children,“ in his two novellas (Spolek pro ochranu zvířat [Society for the Protection of Animals], 1969; Příliš mnoho příbuzných [Too Many Relatives], written 1971, published 1996) and later in his dramas (Sen o vzdálených jezerech, [A Dream of Distant Lakes], 1981; Smolař ve žluté čepici [The Unlucky Man in the Yellow Cap] 1982). Pick made his entry into Czech literature as a humorist and satirist at the beginning of the 1950s. In this period, in the shadow of Communist totalitarianism, any interpretation of World War II was strongly marked by ideology. In these interpretations, the greatest victims were Communists and fighters against fascism rather than Jews. In the 1960s J. R. Pick, as a dramatist and director of a fringe theater (Paravan), belonged to those who, with their works, gradually began to disturb this stereotypical literary ideology. His childlike grotesque from the Terezín ghetto captures the child Tony and his older (and morally more cynical) group of friends in an absurd situation – in the ghetto where, understandably, there are no animals. The novella, like the plays, in which lyricality (songs) is combined with black humor, culminates in a transport „to the east.“ In a pact between the narrator and reader, significant tension is built upon our presupposition: we know, unlike the characters, how the protagonists of the fictional narrative end. The study portrays this narrative approach as typical for novellas on the theme of the Shoah with child protagonists (Lustig, Aškenazy, Škvorecký, Grosman). 288
O autorech Prof. PhDr. Jiří Holý, DrSc. (1953), literární historik a teoretik. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Pracoval v nakladatelství Čs. spisovatel, 1982–1998 v Ústavu pro českou literaturu AV, od roku 1999 v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK. Po roce 1989 působil několik semestrů na zahraničních univerzitách (Lipsko, Saarbrücken, Regensburg, Vídeň, Berlín). Zabývá se českou literaturou 20. století, interpretací, česko-německými kulturními vztahy a tématem šoa. Je předsedou správní a redakční rady edice Česká knižnice. Knižní publikace v posledních pěti letech: Lexikon teorie literatury a kultury (ed. českého vydání spolu s J. Trávníčkem, 2006); Miroslav Červenka: Kapitoly o českém verši (ed., spolu s K. Sgallovou, 2006); Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (ed., 2007); Ozvuky času. Rozhovor s Vladimírem Justlem (2007); Writers under Siege. Czech Literature since 1945 (2008, 2. vyd. 2010); Tato fakulta bude rudá! Katedra české literatury FF UK očima pamětníků a v dokumentech (ed. za spolupráce K. Volné, 2009); Marie Majerová: Přehrada (ed., 2010). PhDr. Petr Málek, CSc. (1965), literární a filmový historik a teoretik. Vystudoval bohemistiku a historii na FF UK. Zaměstnán byl nejprve v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, od roku 1990 působí v Ústavu české literatury a literární vědy na FF UK. Od roku 1998 rovněž přednáší českou literaturu na Universität Hamburg. Dlouhodobě se zabývá vztahem literatury a filmu, v posledních letech se věnuje především problematice literární moderny. Ve svých teoretických pracích se opírá o interpretaci literárních děl autorů evropské moderny (F. Kafka, M. Proust, T. Mann, R. Weiner ad.) a děl evropských filmových tvůrců (L. Visconti, R. Bresson, J.-L. Godard) v kulturním a filozofickém kontextu. Studie publikuje především v odborných časopisech (Iluminace, Slovo a smysl). Knižně publikoval monografii Melancholie moderny (2008), věnovanou imaginaci a řeči literární moderny. Mgr. Michael Špirit, PhD. (1965), vystudoval bohemistiku na FF UK. Od roku 1993 je zaměstnán v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK. Působil jako lektor bohemistiky na univerzitě v Heidelbergu (2001–2006). V letech 1995–2001 byl redaktorem časopisů Revolver Revue a Kritická Příloha Revolver Revue. Zabývá se zejména českou literaturou po druhé světové válce, ale i osobnostmi kritiků F. X. Šaldy a V. Černého, jimž věnoval disertační práci. Podílí se na vydávání Spisů Josefa Škvoreckého (od roku 1997), 291
s Ursem Heftrichem připravuje německou edici spisů Vladimíra Holana (dosud tři svazky). Jako editor a komentátor připravil i řadu dalších knih ( Jan Lopatka, Josef Vohryzek, Růžena Grebeníčková, Přemysl Blažíček, Jiřina Hauková, Antonín Brousek, Andrej Stankovič). Výbor jeho studií a kritik vyšel pod názvem Počátky potíží (2006), knižním Komentářem doprovodil kritickou edici rukopisu Škvoreckého Zbabělců (2009). Mgr. Filip Tomáš (1977), vystudoval bohemistiku na FF UK (2001), od 2003 postgraduální student tamtéž (téma práce Holokaust jako fikce). V letech 2001–2007 působil v nakladatelství Masarykova ústavu AV ČR. Od roku 2004 se – věren rodinné tradici – plně věnuje vydávání knih v nakladatelství Akropolis. Edičně a redakčně se spolupodílel na Díle Jaroslava Seiferta.
292
Redakční poznámka Monografie Šoa v české literatuře a v kulturní paměti vychází jako výsledek grantového projektu GA ČR č. 405/08/0123 (2008–2010). Texty jednotlivých autorů sjednocujeme pouze po formální stránce, řídíme se Pravidly českého pravopisu a územ časopisu Česká literatura. Vědomě ponecháváme individuální, interpretující psaní slov holocaust/holokaust (šoa), žid/Žid, zdůraznění genderu u některých jmen či citování překladů v originálním i v českém znění/jen v překladu. Některé studie vyšly dříve ve starší verzi. „Židé a šoa v české a slovenské literatuře po druhé světové válce“ v podstatně kratším (asi čtvrtinovém) rozsahu jako „Obraz šoa v české literatuře“ ve sborníku Česká literatura rozhraní a okraje: IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?) (ed. L. Jungmannová, Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR a Akropolis 2010). „Šoa vnímané očima viníka“ (s odlišnou první částí a dalšími změnami) jako „Téma šoa očima viníka“ v souboru studií Vyprávění v kontextu (edd. A. Jedličková, – O. Sládek, Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR 2008). Jmenný rejstřík zahrnuje všechny texty včetně poznámek pod čarou a literatury, příjmení zahraničních autorek jsou doplněna koncovkou „(ová)“. ft
309
Obsah Úvodem
5
Židé a šoa v české a slovenské literatuře po druhé světové válce Jiří Holý
7
Holocaust a kulturní paměť: obrazy – figury – jazyk Petr Málek
67
Šoa vnímané očima viníka Jiří Holý
137
Trauma návratu a šoa v literatuře „druhé generace“ Jiří Holý
169
Král promluvil, neřekl nic Filip Tomáš
203
Vzpomínky o zkáze Michael Špirit
227
Humoristická – pokud je to možné – reprezentace holokaustu Filip Tomáš
255
Summaries O autorech Jmenný rejstřík Redakční poznámka
281 291 295 309
Jiří Holý – Petr Málek – Michael Špirit – Filip Tomáš
Šoa v české literatuře a v kulturní paměti Vydal Filip Tomáš – Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2011 jako svoji 154. publikaci Redakce: Viktor Dobrev a Filip Tomáš Jmenný rejstřík: Josef Schwarz Překlad resumé do angličtiny: Lisa Peschel Grafická úprava, obálka a sazba písmy Caslon a Candida: Ondřej Fučík Tisk: tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4 Vytištěno na recyklovaném papíře CyclusOffset a Keaykolour Chalk Recycled. Dodává společnost Antalis s. r. o., www.antalis.cz. 1. vydání, 312 stran, TS 12 ISBN 978-80-87481-14-1 ISBN 978-80-87481-20-2 (PDF) Elektronická podoba knihy www.ereading.cz Doporučená cena včetně DPH 270 Kč